KAROLÍNA BENEŠOVÁ

VÁNOCE 2021

Každý advent u nás doma probíhá v pozitivním duchu, i když letos asi v trochu jiném smyslu, než bychom si všichni představovali. Týden před Vánoci odjela ségra na pár dní k babičce. Bohužel nám doma začaly vycházet pozitivní testy na Covid-19, takže ségra uvízla u babičky naprosto zdravá. Den ode dne nám bylo hůř a hůř. Už jsme ani nedoufali, že budeme moci být na Vánoce všichni spolu. A co by to bylo za Štědrý den, kdybychom doma neměli nejmladšího člena rodiny, který vánoční čas prožívá s jiskrami v očích ještě více než my všichni. Na začátku adventu od nás odešel náš člen rodiny pes Bárt. Bylo to velice smutné, a tak jsme se rozhodli, že si pořídíme nového. Jmenuje se Bohouš, je s námi prozatím uvnitř v domě a po celou dobu karantény, Vánoc a vlastně i teď nás rozveseluje. Jakmile nám začalo být lépe, dny v karanténě byly nekonečné, tudíž jsme si dlouhé chvíle začaly krátit hraním karet, tato aktivita nás zabavovala každý den a dodržujeme ji pravidelně doposud, tudíž nám z toho vznikl dobrý zvyk, kdy se každý večer sejdeme celá rodina a trávíme čas pohromadě. Přišel den D a nastalo 24. prosince, kdy jsme si ráno všichni udělali testy na Covid a už jsme ani nedoufali, ale stal se zázrak, všichni jsme byli negativní, tudíž se moje malá ségra mohla vrátit domů. Půlka Štědrého dne vypadala tak, že jsme obrátili celý dům naruby a desinfikovali a desinfikovali, aby se ségra nenakazila. Ségra přijela domu, koukali jsme na pohádky, společně připravovali štědrovečerní večeři. Když jsme nachystali večeři, šli jsme se slavnostně obléct, a pak jsme se společně nevečeřeli. Po večeři jsme šli vyhlížet Ježíška. Jakmile zazvonil zvonek, ségra se rozběhla tak, že jsem to skoro ani nepochytila, malém zbourala celý dům. Když přiběhla ke stromečku rozsvítily se jí oči, smála se a radostí až křičela. Dárky trhala jako divá a všichni jsme byli šťastní. Zbytek roku jsme slavili přítelovy narozeniny, hráli karty a užívali jsme si pohodu. Na oslavy konce roku už jsme byli z karantény venku, a tak jsem vyrazila ke svému příteli domů, kde jsme to náležitě oslavili. Poslední fotka je pro mě symbolika toho, že i když něco na začátku vypadá naprosto černě a nereálně, na konci je vždy naděje a jiskra.

BÁRNY HALAMA

MĚSTO DUCHŮ

Vcházím do města duchů. Ptáci utichli i vítr přestal vát. Čas zde plyne jinak. Město co nikdy nejde spát.

Pusté město, země nikoho. Vcházím pln očekávání. Nezkažen okolním světem. poutníka.Toužím po poznání.

Potkal jsem poutníka. Ptal jsem se kam kráčí. Neodpověděl mi. Otočil se zády a šel dál. Svojí cestu stáčí…Bůh ví kam.

Přemýšlel jsem nad chováním poutníka. Urazila ho snad moje otázka? Procházel jsem se dál městem. Zasnil jsem se a nevnímal jsem kam jdu. Potkal jsem dalšího poutníka a ten mi položil otázku, na kterou jsem se předtím ptal já. 

Jeho otázka mi přišla hloupá. Copak nevidí že přemýšlím? Tak opouštím to město. Zmaten víc než když jsem přišel. Vše přijímám stěží. Snad pochopím to příště. Oč tu vlastně běží.

JOSEFÍNA HOLÁ

VÁNOCE 2021

Vánoční svátky přibíhají rychle, vzpomínky na dětství se prolínají s přítomností v rozmazané smyčce.

Stres z roku za námi opadává, jako jehličí z vánočního stromku.

Konec je promočen opileckým blahem.

Je hlasitý klid.

ANNA PLUHAŘOVÁ

JEŠTĚ VÍC?

Problém není v nás, ale ve společnosti, jejíž tlak neustále narůstá, a my tak svůj růst potlačujeme.

BÁRA POSPÍŠILOVÁ

LEZECKÝ DENÍK

„Každý vidí jen výsledek, ale málokdo si uvědomuje kolik dřiny to stálo.“

DANIELA ŠULCOVÁ

ANI POUŠTI NEDIKTUJETE,
CO MÁ DĚLAT SE SVÝM PÍSKEM

Písek v poušti se převaluje, přemísťuje a dělá si co chce.
Je to pouštní majetek a jenom poušť rozhoduje o tom, co se s ním stane, ale někdy ani sama poušť nerozhodne o svém osudu, prostě se tak stane, ale ještě nikdy si nenechala nic diktovat od hada.

Add Content Here